Taky jste už někdy zažili pocit, že by jste nejraději skončili se vším? Chtěli jste utéct ode všeho, od všech? Dokonce i se životem? Vaše láska o které jste si mysleli, že si vás konečně našla a nic jiného a lepšího už ani nemůžete zažít?

Že jste našli konec tunelu a tam najednou vysvitlo slunce takovou září jako jste nikdy neviděli. Zlaté světlo, které je nejzlatější ze všech zlatých odstínů. Tak krásná a teplá barva, která zalije slunce a váš mozek se chce rozskočit přímo do vesmíru, jelikož jeho frekvence překročili dráhu prstence Pluta.

Protančili by jste celou galaxii bez ohledu na vzdálenost mezi hvězdami. Nic se nezdálo býti problémem, žili jste v přítomnosti a zažívali explozi té nejčistčí lásky a vášně, pocit beznadějného nepochopitelně bláznivě překrásného šílenství a touhy. Čas se zastavil v meziprostoru.

Stačil jen pouhý pohled a hlava dostala závrať. Nemusíte nic říkat, protože ten druhý to cítí a stačí jen pohled do očí. Spojit si čela v bodě třetího oka a cítit ten proud energie, který vám probíhá skrz na skrz celým tělem a cítíte třes v rukou, který se rozlévá do všech nervových zakončení vašich těl.

Tak to bude nejspíše „karmická láska,“ neboli, ta „druhá půlka vaší duše“.

A nepomůže nic, ikdyž víte, že je zadaný. Ale co s tím? S tím se nedá bojovat dlouho. Ke všemu „ON“, to mám doma tak jako vy, už po „době záruční“ a na „výměnu pneumatik po velmi dlouhé zimě“, tudíž nedostatek citů, sblížení, pochopení, vyhoření, udělá samozřejmě své…

Nemůžete bez sebe vydržet ani minutu, celý den a skoro celou noc si píšte, voláte, třeba 5h hodin v kuse si telefonujete a máte pocit, že jste si nic neřekli a tak to jde pořád, každý den, každou noc…Ohromně se bavíte, rozesměje vás jeho inteligentní humor, jeho hlas má terapeutické účinky, je to jako pohlazení letního mořského vánku a váš strach je okamžitě pryč.

Nesnaží se vás změnit, naopak zbožňuje vše co děláte, jak se chováte, jak se smějete, vaše vlasy, zdůrazńuje, aby jste zůstala sama sebou, nevadí mu, že máte rozmazanou řasenku, miluje vás takovou, jaká jste.

A opravdu cítíte, že se před ním nemusíte přetvařovat, můžete být absolutně svá, taková jaká jste, holčičí nápady, bere vás takovou a zbožňuje vás.

Když se líbáte, splynete v jedno tělo a nejde se odtrhnout, sex je to poslední, protože tohle hlazení, doteky a polibky předčí vše, co jste mohli zažít. Tančíte spolu a vaše doteky nekončí, jste v nekonečném proudu blaha a štěstí, že můžete být spolu jako jedna bytost. Ani jeden z vás nechápe, co se s vámi děje, nemůžete nic, nemůžete pracovat, nemůžete se na nic soustředit, zapomínáte vše a jediné, co děláte, tak se pořád přihlouple usmíváte a cítíte ten hřejivý pocit na prsou. Poslouchali jste stejnou hudbu, texty písní a čísla k vám promlouvaly, cítili jste neskutečné propojení, plánovali výlety.

Tak to je přesně ta „Láska“, která když skončí z jakéhokoli důvodu, tak i lékaři potvrzují, že vám může regulérně puknout srdce, je to takový malý inkfart. Ano a to přesně jste zažili. Zažíváme to všichni, ale každý to prožíváme jinak a jinak na to reagujeme. Někdy se stane, že vás to zasáhne tolik, že už nikdy nevěříte, jste tak zlomeni, že se stáhnete do ústraní, připadáte si nicotní, ztraceni, zbyteční, poraženi a nechce se vám dál žít… proč taky, když vám srdce skoro přestalo bít a ten, pro koho by jste udělali cokoli, vás opustil…..

Srdce opravdu bolí, jelikož jen na něj vyvinut obrovský tlak bolesti, ze ztráty milovaného člověka, protože nás opustil, odešel, zanechal nás na pospas všemu, jen ne tomu, aby zůstal s námi. To je taková nečekaná smrt. Smrt je adekvátní označení stavu v kterém se po dobu x dlouhých a nekonečných dní, budete nacházet a propadat do temné vody naší mysli. A ta bývá hodně hluboká, nebezpečně hluboká, tak hluboká, že jsme o tom ani nevěděli.

Záleží, jestli se máte o koho opřít, jestli se máte o to, s kým podělit, zavolat, vyplakat, nebo vyřvat, vyběhat to ze sebe. Ale nepomáhá stejně nic. Znáte tu situaci, kdy máte pak i chuť skončit se životem, protože prostě se cítíte prázdní a to, co vás vynášelo do nebeských výšin, vás ted‘ háže do pekla, kde se chcete dobrovolně nechat usmažit, jelikož jste přece museli být hrozně zlí a udělat hrozné činy, když musíte takhle trpět. pořád se ptáte : „proč“? Prostě, protože. Protože to tak někdo chtěl a rozhodnul se, jak se rozhodnul.

Plakala jste, nevěřila, když vám to říkal, byly ochromeny všechny vaše smysly. Jednoduše se vrátil ke své ženě, od ktere by dokonce po probuzení s vámi odešel, jelikož jejich vztah byl už o ničem a už k ní údajně nic necítil nic…..jenže najednou a z ničeho se to stalo. V jednom okamžiku po hádce s jeho ženou, se jí jen lehce dotknul ruky a najednou se mu vše vrátilo, záplava obrovského citu o kterém už vůbec ani netušíl, že ho v sobě ještě může objevit.

A jste nahraná krásná princezno. Nezmůžete nic, protože jich je víc….Ke všemu vás tak moc miluje, že se trápí jako vy tak se udělá radikální řez.

Ale co s tím, On se rozhodl a je konec. Opravdu konec? Píšete mu, pláčete, nemůžete spát, onemocníte, prostě nic. A kde je ta láska bez hranic?

Vidite sice každý den, jak vás sleduje v telefonu, ale neodpovídá, vy vidíte, že tam je a on vidí vás. Nic… ticho a každý z vás čeká, kdo něco napíše. A nejhorší na to je, že si začnete znovu psát, je nešťastný, omlouvá se, ale rozhodl se. Přitom ví sám, že nepíše z důvodu, že ví, kdyby začal, byl by zase u vás. Doma to zalité sluncem opravdu není, ale rozhodl se bojovat o to, aby bylo. Neuděláte nic, neumíte ubližovat, nemůžete ho nenávidět, nikdy vám nelhal, nikdy neudělal nic zlého, nesliboval nic.

Jen nemůže žít dva životy, protože vás neměl a do budoucna ani nechce, jako pouhou milenku.

Tak tady z toho se dostává těžko, velmi těžko. Pan Dokonalý se už opakovat nebude a vy můžete děkovat nebesům, že jste mohla prožít něco tak úžasného, nebo se ptát, za co musím takhle trpět? Je to zkouška? Mám si něco uvědomit? Ano, určitě ano….

Vemte si z toho poučení, které stejně nedodržíte, protože „nezamilovat se“ prostě nejde, možná na chvilku, ale temné vody naší mysli jsou velice zrádné a nebezpečné. Mnoho lidí jim podlehlo a už se nebudou radovat ze zítřejšího rána. A za to, asi ani zlomené srdce nestojí…

A jaké poučení z toho plyne: „pryč od zadaných mužů, kteří vám říkají, že to mají doma „na nic“. Že je to jen o dětech, majetku a povinnostech. Protože o tom je to přece vždy…. Muži neodchází, ikdyž vážně přemýšlí, že ano, že to bude lepší i pro jejich potomky, než žít v nenaplněném vztahu bez lásky, úcty, či respekty a nedocenění jejich osobnosti.

Zůstanou jen u přemýšlení a raději sleví ze svých nároků, najdou si svůj zapomenutý ostrov snů, kam budou utíkat ve stavu nouze, ale přežijí tam vše, co se jim zdálo, jako důvod k opuštění svého domova, či jeho rozdělení. Pohodlí také dělá své. Budovat znova, stojí hodně námahy a nejen to. Tak na to slečny myslete a nenechte se zbavit smyslů.

Láska je smysl života, lásku hledáme, ztrácíme, umíráme kvůli ní a pokud jí nemáme, nebaví nás žít, jelikož v tu chvili nemáme smysl života. Celý život se točí pouze a jen okolo lásky. Je to velice smutné, když potkáte takovou lásku, ale ve špatnou dobu. Do konce života můžete jen vzpomínat.

Je skoro jisté, že se takový vztah vrátí do stejných kolejí (ve většině případů ano, ale je možné, že jeho vztah se stane vyjímkou). Ale také je možné, že za nějaký čas vás začne znovu vyhledávat. Ale to vy, už budete jinde, pokud se nenecháte stáhnout až na dno do temnot vaší mysli, odkud se už slabší jedinci, nemusejí vrátit zpět.

Nejspíš vám zůstane zraněné srdce a ocitnete se v jiném, možná úplně osamělém vesmíru v galaxii, která se nazývá: Osamělá zlomená srdce.

Z takových karambolů umí vyléčit jen čas a jiná Láska, ale jizvy zůstanou na vždy a život už nikdy nebude stejný….

Vaše neznámá pisatelka……Ta, která si tohle vše prožila a do dnes, ikdyž už uplynulo pár dlouhých let, obrazy jsou stále živé. Často si vybavuji ty krásné chvíle a přistihnu se u toho, že si přeji, aby se mi vrátil, ikdyž logika mi říká, že je to absurdní. Srdce občas ještě zabolí, ipřesto, že mu přeje upřímně jeho rodinné štěstí. Mé srdce je stále opuštěné.