O lásce bylo napsáno nekonečně mnoho příběhů, každý se zcela určitě někde pozná, jelikož jsme všichni zažili zklamání, radosti, pocity štěstí i zrady. Jsme lidé a zkrátka to vše k životu patří. Děkujeme pisatelce Marcelce z Brna. Příběh jsme trochu doladili, přidali trochu obsahu, ale snažili jsme se zachovat autentičnost celého příběhu.

Taky jste se někdy cítili opuštění, marní, nemilovaní? Měli jste dojem, že za nic nestojíte, nic se nedaří, láska vás opustila, nebo nepřichází? Žijete ve vyhořelém vztahu? Vaše žena se dosti změnila a spíše z ní je nepřítel, než spojenec.

Tak to je velmi hluboká deprese, která může mít velmi neblahé účinky na váš organismus.

Jelikož jsme chemická továrna založena na spouštěcích faktorech, které se nazývají pocity a ty nám spouštějí velmi důležité biochemické procesy v těle, aniž bychom chtěli a uvědomovali jsme si to.

Láska je povznášející, léčivá, dává nám sílu, naše tělo úpně rozkvete, je plné síly, nepotřebujeme jíst ani spát. Je to motor, který nás žene kupředu a vše vidíme pozitivně, milujeme vše kolem sebe a všímáme si věcí, které jsme si předtím nevšímali. A to není vše. V tuto chvíli, kdyby na vás skočil jakýkoli bacil, vaše imunita je tak pevná, že se ani neodváží jí zkřížit cestu.

V tyto okamžiky nastává důležitý moment, který si většinou opět neuvědomujeme. Žijeme pouze v přítomnosti. V každém daném okamžiku, vidíme všude kolem nás krásu života, vnímáme každý moment svého stavu bytí, které nazýváme štěstí. Určité stavy, které se dosahují v meditacích, nám částečně skutečně dává Láska. Pocit důležitosti, nehodnotíme ostatní, vše a a všichni nám připadají milí, krásní, vše je skvělé.

Pro ostatní jsme velmi atraktivní, většina lidí to na vás pozná, tedy pokud to nemusíte a neumíte skrývat. Tomu se říká zamilovanost, nebo totální pomatení smyslů.

Ale, co se stane, když jste na vrcholu blaha, cítíte, že tohle je poprvé, ještě nikdy jste to nezažili a najednou … boom, prásk… to jste nečekali, to přece nechcete!! Máte pocit, že se vám zastavilo srdce, ta bolest v žaludku je nesnesitelná, noci dlouhé, mokrý polštář a ty myšlenky, to obviňování střídavě s naštvaností vám dozajista začne spouštět tak velice negativní procesy v těle. Nevíte, co se v tu chvíli odehrává v nadledvinkách, v játrech a v celém těle. Pro tělo je to obrovský šok.

Takže nashledanou imunito, kráso a dobrá tělesná kondice. Probděné noci se sledováním telefonu, jestli ještě zavolá, či napíše, stačí pouhé ahoj a naděje jsou zde. O to horší může být další vaše rozčarování. a víte, jak umí trpět muži? My ženy si myslíme, že oni netrpí, ale trpí, jen to tak neprojevují a trpí sami v koutě, v sobě samotných. Pláčou jako my, ženy a mají na slzy nárok. Láska má nad námi takovou moc, z které leckdy není úniku a pak to bolí.

Lidé se nikdy nepoučí, jak si všichni říkáme navzájem. Jenže opravdu jde nemilovat? Opravdu se jde poučit? Opravdu jde žít bez lásky, bez toho, aby nás někdo obdivoval, objímal, díval se nám do očí, držel za ruku, když to nejvíce potřebujem, když nás něco bolí, pohladí po vlasech a políbí na čelo. Každý to má jinak, ale i z hlediska letitých výzkumů, člověk je tvor společenský a lásku potřebuje, jako potravu.

Život bez ní je pak nudný, chudý, prázdný, proto si i ten smutek musíme prožít a přijmout ho. Ono nic jiného ani nezbývá, jak se říká a že každá jizva se zahojí, jen některá za delší dobu.

Važme si proto každého okamžiku, který nám dává pocit lásky, nestyďme se vyslovovat slova lásky nahlas. Ona má mnoho podob, někdy nás zasáhne od cizího člověka, kterého nám život jednoduše přistrčí do cesty tak nečekaně, že tomu ani nechcete uvěřit. Každý okamžik je neopakovatelný. Každý dotek je jiný a každé slovo se dá říci mnoha způsoby. O slovech až příště, mají neuvěřitelnou sílu a moc.

Lásku si užívejte plnými doušky, je to velmi křehká energie s těmi nejčistčími úmysly, které si dovedete představit. Snažte se jí opečovávat, dokud to jde. Jednou můžete zjistit, že i náhodná známost, která vás potkala tak nečekaně, vás zasáhne tak, že jste to ještě nezažili a nevěřili, že je to vůbec možné. Pokud o takové lásce sníte, dávejte pozor až příjde a buďte k ní vlídní. Žárlivost, hádky, omezování a vyčítání k ní nepatří. Tím ji zničíte a většinou se už k vám po takových karambolech nevrátí, možná na chvilí, ale jak se říká: „slepovaný hrnek nikdy už pořádně držet nebude.Vždy nekde poteče a jednou stejně praskne“

Proto se milujme, hledejme v sobě to krásné a pokud to nejde, neplýtvejme si vzájemně časem, který zde máme vymezený. Může se stát, že na vás čeká něco a někdo, koho pro vás připravil sám vesmír a Bůh jen čeká, až si to uvědomíte a začnete se mít rádi, aby vás mohl opět povznést do vyšších sfér, kde je vše možné. Vesmír s námi hraje kostky a baví se.

Tam kde je láska, tam je klid a mír i krása, přijetí vás jací opravdu jste bez chtění z vás udělat někoho jiného, projev čistého slova a něhy. Tam, kde láska má absenci je křik, žárlivost, nedoceněnost, chtění vás měnit, poučovat a leckdy i krutá slova. Je dobré se zamyslet, zdali to, co žijete, není pouze závislost, strach ze samoty, či zvyk, pragmatismus a nedůvěra sama k sobě.

Buďte k sobě vlídní, odpusťte si nedokonalost, naučte se mít rádi sami sebe, odměnit se a prominout si své nedostatky. Jsme jen a pouze lidé, ale dokážeme hodně, pokud chceme. Největší vlastnost, která nám vše ztěžuje a ubližuje, je lpění. Neumíme pustit některé věci, bloky z minulosti, nebo si nechceme ani připustit, natož přiznat.

Nikdy na nic nejsme sami, všichni máme stejné bolístky, radosti, problémy. Umíme si vzájemně pomoci a to je důležité. Nikdo by neměl být sám, pokud prožívá hluboké stavy smutku, nebo alespoň by měl mít někoho, komu se může vypovídat. Proto zde máme rubriku: Zpovědnice“

Svou zpovědí, pomůžete ostatním a dáte jim vědět, že všichni jsme na stejné lodi, že se můžeme podporovat i v těch nejhorších chvílích našeho osamění, depresích, či pocitu izolovanosti od celého světa.

Jakým způsobem jednat a pracovat sám se sebou v těchto těžkých situacích, se zde dočtete v příštích článcích….